Zvonice je nejstarší stavbou ve městě. Dřevěná hranolová zvonice byla přenesena a vystavěna v roce 1652 na hřbitově (dle dendrologického průzkumu pochází z let 1592-3), který vznikl po třicetileté válce přenesením od kostela sv. Mikuláše z dnešního Husova náměstí za faru. Zvonice je vybudována na šestiboké zděné základně a zastřešena čtyřstrannou stanovou střechou, jež je kryta dvojitě kladeným řezaným šindelem. Vrcholová korouhev je zakončena čočkou a dvouramenným křížem. V prvním patře je zavěšen zvon z r. 1591 a malý zvonek.

Předchůdce dnešního velkého zvonu nechala, po velkém požáru města, v roce 1591 odlít majitelka panství Eliška z Martinic, a to „… pro potřebu obce do Lomnice kostelu sv. Mikuláše svým vlastním nákladem na budoucí památku svou udělati poručila slovutnému Brikcimu z Cimperku zvonaři na Novém Městě pražském…“. Z tohoto zvonu se zachoval pouze tento nápis, protože v roce 1755 pukl a byl nákladem věřících v roce 1756 přelit v Praze Zachariášem Ditrichem. Poslední oprava zvonu proběhla roku 1946, kdy byl pootočen z důvodu vytlučení věnce, byla opravena hlavice a čepy dostaly valivá ložiska.